Bez víry se nedá žít

22. dubna 2010 v 13:02 | SP
Věříme. V našem virtuálním světě nám nic jiného nezbývá. Věříme, že jíme, co píší na obale. Že ,,šampon" je šampon, když to píší na piksle. Věříme, co nám říkají, co píšou, co nám ukazují. Nevěřit je paranoidní. Nevěřící je blázen - tedy, ostatní si to o něm myslí.
 Naše malé děti věří na Ježíška, protože nechceme, aby tak brzo pochopily, že všechno je jen za peníze. Že se počítá kolik a za kolik, vydělí koeficientem zámožnosti a od toho se odvozuje láska a přízeň.
 Ale komu a čemu, v
víra

e skutečnosti, můžeme věřit? Sobě ? V sebe ? A co, když hlava neslouží, jak chceme, naše snahy selhávají, naše úvahy se ukáží scestnými ?  Když nevíme, bojíme se. Někdo zpívá, někdo utíká, někdo kolem sebe kope. Radila jsem dětem, když se bojí, jednoduchou modlitbičku : Andělíčku, můj strážníčku ..... Třeba jsou andělé, systém a Bůh - poslední instance k odvolání. Možnost k naklonění přízně osudu. Neboť, nevěříme-li v osud, smysl života a bytí vůbec, jsme už jen zvířata s vyvinutějším mozkem. Někteří věří, že to právě jsme. Zvířata mají jen funkční vlastnosti, i když podivuhodné. Jejich strachy jsou oprávněné a zvládají je podvědomou reakcí - ve svém přirozeném prostředí. U lidí není něco v pořádku, funkčně. Jsou iracionální. Je snad naše přirozené prostředí jinde než na této modré planetě ?  Máme někde, ve svém zvířecím těle, tajemství, duši ? Jsou věčné otázky, na které se, zřejmě, stále špatně ptáme. Snad bychom ani neunesli odpověď. Abychom nepropadli zoufalství, zbývá nám víra. Tak, jako před drsnou realitou chceme uchránit své děti. Ježíšek, Bůh se vými anděli nebo vesmírná jednota, všeobjímající zářivá nádhera splynutí s konečným stavem nekonečné , blažené, prázdnoty ..... to všechno si dokážeme, i nedokážeme, představit. Je to úlevné a snad i smysluplné. Proč jinak žít, rodit děti a léta je vychovávat. aby potom unikaly hůze z bytí sebedestruktivními radovánkami nebo propadaly depresím ?  Vždyť, uvěřit v tajemství, smysluplnost osobní cesty, zastání a radu mocnějších sil, svou jedinečnost a poslání, to si přece přejeme, pro své děti, všichni, od okamřiku, kdy přestanou věřit na Ježíška.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lawiane Lawiane | Web | 22. dubna 2010 v 13:10 | Reagovat

Pěkně sepsané. Na začátku mě trochu překvapilo to pojetí tématu,ale pak se to přesunoulo jinam a moc se mi to líbí i ten začátek.

2 startlis startlis | Web | 22. dubna 2010 v 14:08 | Reagovat

http://acko-zetko.blog.cz/1004/3-kolo-sons#comment75943693   (hlasni tady pls pro me jsem tam jako startlis.....dekuju)

3 krajkářka krajkářka | 22. dubna 2010 v 23:31 | Reagovat

[1]:TO POTĚŠILO.Ocením, že jsou i jiní, kteří si tvoří názor podle toho, co skutečně prožívají a ne podle toho, co jim kdo řekne. Někdo jen mluví, někdo sděluje. Sdělení je důležité. Je možné ho sdílet i popřít. Nevím, mám-li co sdělit, ale mám svůj názor.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama