Květen 2010

Inspirace Krumlovem

28. května 2010 v 12:17 | SP
Žiji ve městě. Nevyhnu se setkávání s mnoha lidmi, jen vykročím z domovních dveří. Každá z těch bytostí má jistě stejně komplikovaný a dramatický osobní život, jako já. Však denodenní  stonásobná setkávání tuto skutečnost, jaksi, devalvují. Jsem mezi nimi , vlastně, sama a splývají mi s fasádami domů a výlohami. Jen trochu překážejí. Ostatně, zkuste se , s kterýmkoliv z nich, opravdu setkat, promluvit si. I od nejbližších se, vlastně, nic nedozvíte. Od těch v práci. Od dávných známých. Trvá dlouho, než vám je dovoleno nahlédnout pod masku. A o tom jsem chtěla mluvit. O maskách, o předstírání, mimikry, nepřekročitelné vzdálenosti mezi námi. Bylo to tak vždycky. Projděte se Českým Krumlovem

Nova

11. května 2010 v 22:59 | SP
Nova je nová a zářící. Nováková, co znám,je také zářící hvězda /alespoň krajského formátu/, ale už není nová. Nebo je nová s každým novým představením. Nova plane, až dohoří. Někteří vyhoří. Skrýt oheň v planoucím srdci se vyplatí. Prozáří vnitřní krajinu až prosvítá naší kůží. Všechno, čeho se pak dotknem, je posvěcené.Na noční obloze ta hvězda nová, Betlémská, pelyněk či Kasparova, v mé časnosti je sestra srdce mého. Vesmír vejde se do zahrad mého snění, já v nekonečnu rozplynu se.
V jiném vesmíru se zrodím znova. Nová nova ........ ..........

Moře

4. května 2010 v 11:56 | SP
Moře jsem viděla jednou. Bylo temné a v nekonečnu splývalo s obzorem. Příboj olizoval molo a pokojně, kolem obrovských balvanů, natřásal své třpytivé krajky. ,,Pozor na sedmou vlnu..." řekla Květa. V tu chvíli jsem si byla jistá, že naše země je živá. Že jsem jen drobný parazit, jemuž tento obrovský živočich dovoluje sdílet své bytí. Živočich, plný lásky i hněvu. Možná není Bůh nekonečnem, snad sídlí v tomto obrovském těle, jehož krevním oběhem je oceán. A tak jsem ten večer cítila jeho tlukoucí srdce.