Červen 2010

Hračka

30. června 2010 v 22:46 | SP
Kaspar 2
Koník Kaspara Hausera. Zapoměli jsme na podstatné, dali nám špatné hračky. Z mnohosti světa je třeba vybrat zástupný symbol, rozvíjející nonverbální fantazii, umožňující soustředit se na podstatné. Podstatné není to, co nás naučili, co nám o světě řekli. Podstatný je zázrak našeho bytí.

Art deco

15. června 2010 v 9:09 | SP
Mé dětství se odehrávalo  v prostředí jež konzervovalo doby minulé, na které pmalu usedal prach. Všechno vonělo tajemstvím na
art deco

kumulovaného času, samozřejmého pro osoby kolem mě, které ho prožily.Předměty, interiery a stavby, v jejichž ,,kulisách" jsem žila, pocházely většinou ze začátku dvacátého století. Tak výraz té doby přirostl mi k srdci. Hradec Gočárův, Kotěrův, evangelický kostel, villy ve Střelecké ulici, salon a jídelna u Kněžků, hotel Paříž - ještě se secesním interierem tmavých boxů se sametovými závěsy, Palmová zahrada, dřevěnné schody ke Gajerovým kasárnám, jeskyňka pro Lurdskou pannu a bazének s velkou koulí uprostřed pod schody ke kostelu sv. Jana. Můj ráj je ve stylu Art deco. A já se tam vrátím.

smrt

15. června 2010 v 8:51 | SP
SMRT - to je pevný bod v mém životě, opora, naděje na spočinutí. Smrtí měřím smysl věcí. Neboť, až přestoupím tuto hranici /a jednou to jistě příjde/, nic už nebude jako tady, na světě. Lze tedy rozdělit : tady a tam. Vzniká prostor jisté naděje, očekávání, nebo alespoň potvrzrní dočasnosti pozemských strastí a tužeb. Když si uvědomím svou existenci jako dočasnou, hodnoty se přeskupí.Žití je pak snesitelnější a v jistém smyslu, méně vážné. S vědomím smrti není tak jisté, co je úspěch a co selhání. Je-li život cestou, příběhem, který má být nalněn, je smrt přísným kritikem a ukazatelem správného směru. Na konci té cesty čeká, s otevřenou  náručí, laskavá, spolehlivá. Ti kdo byli přítomni smrti někoho blízkého /a tím myslím PŘÍTOMNI/, říkají, že viděli anděla, světelná duhová křídla, slávu nebes.
Pro mě si přiletí anděl s krajkovými křídly. Jistě.
anděl Kom