Srpen 2010

Bouře

31. srpna 2010 v 19:12 | SP
Bouřky jsou letní, domácí......Je to takový přelétavý výboj, strhne se to nenadále, pročistí se vzduch, listí se zazelená a ptáci natřásají peří.
Nasaďme si ,,bouřku" níže do čela a otočme list.
Bouře.
Ježíš na loďce uprostřed rozbouřeného moře.Kdysi, jako malá, viděla jsem ten obraz. Tmavá modř a šedobílé hroty vln. Tyčil se proti indigovému nebi a schoulení učedníci zvedali k němu zrak. ,,Proč se bojíte ? Jste se mnou." řekl Boží syn. To bylo tak dávno.
Však, docela nedávno dala jedna matka svému dítěti jméno Půlnoční Bouře a bouře se strhla.Zběsilé polednice chopily se dítěte a matka musela ,,projít trním", aby je získala zpět.
Bouře nás přitahuje jako upřený hadí pohled. Dramatická vůně nebezpečí.
Kdo se bouře děsí ? Ten, komu už cosi vzala. Ten, kdo si zakrývá oči před temnou stánkou bytí.
Možná rozsvítíme hromničku, pomodlíme se za odpuštění svých hříchů, za pocestné, za Boží trpělivost se světem a počkáme si na duhu.
 Někomu se rozsvítí oči pekelnou vášní a vyrazí do deště. ,, Jsem tu, žiju, právě teď !". Nastavuje bleskům tvář, je padlým andělem, králem Learem, hazardním hráčem, šíleným sebevrahem hrajícím s blesky smrtelnou ruletu. ,, Kým jsme na této zemi ?"ptáme se v bouři.
Mám ráda to dramatické rachocení, i strach když blýská blízko. Nelpím na životě. Je příliš bolestný. Však, řekněme s Ginsbrgem - jsme tu pro to, abychom to ulehčili těm druhým. Neboť kdo se pídí po smyslu života, kdo si uvědomuje jeho pomíjivost, krutost i dojímavou fascinující krásu, bolesti v srdci se nevyhne. Ti, kdo žili před námi a bouřemi života statečně prošli jsou naší útěchou i výzvou. Na čem nejvíce, ve vyměřeném nám čase záleží? Prožít ten skutečně svůj, autentický, svobodný život. Nalézt své poslání, stvořit nesmrtrlný příběh. Proplout bouřemi s otevřenýma očima.

Strach

18. srpna 2010 v 18:38 | SP

Kdo by se nebál v chaosu světa. Vždyť, co máme jisté?Jen smrt.Vlastně, na čem záleží, když ,,všichni budeme za sto let mrtví", jak kdosi řekl. Co za sto let, třeba zítra. Co je tedy důležité? Žít ten svůj jeden život. Ale, co je to ,,svůj" ?  Máme se pustit záchytného lana dobrých výchovných rad ? Jak jinak se dozvědět, o čem ten náš život vlastně je ? Říkají, co je správné, co se má. Moudra prověřená generacemi v balíku pohodlných lží. Dá se s nimi, s trochou štěstí, prožít úspěšný a dobrodružný život. Ale je to to, co jsme měli pochopit? Nechci být jen kolečkem v jejich strojku. Vždyť oni také neví, kdo ho kdysi spustil a proč. Pro pomoc zahledím se do nebe. Jsem tu, dej mi sílu být. Nemít strach.