Září 2010

Naděje?

22. září 2010 v 13:11 | SP
Naděje? Byla tu kdysi, zelená jak jarní tráva vykoupaná v rose,modrá jak obloha pátečního odpoledne. Třpytila se na hladině v letních podvečerech, voněla dobrodružstvím a dětskými tajnostmi. Ve svých vášních měla jsem ji na hraní. Ve svých žalech rozprostřela jsem ji jak půjčený kapesník. Přicházel ke mě Bůh a otvíral mi nebe. Andělé bojovali s ďáblem - těžko říct, kdo nad kým zvítězil. S vírou z
Heda
tratila jsem naději. Až umřu, zbyde jen popel. Už teď mám jeho chuť na jazyku. Svět hoří ...... Jsem obětí bezejména. Prázdnota pálí. Roztékám se jak vosková svíce. Mrtvá hrůzou. Bez naděje se nedá žít.....

Sen

15. září 2010 v 16:25 | SP
Jedno slovo vyjadřuje dvojí - snít a usilovat. Sen nás přepadne, bezbraných zmocní se nás ve spánku a zavede do magických peripetií odvrácené tváře světa. Máme-li ,,svúj sen" usilujeme o jeho uskutečnění. Zdá se, že jednou jsme pasivním objektem, podruhé aktivním subjektem.Co radši? Nechat se unášet příběhy skrytých významů, naslouchat křehkým vzkazům svého nitra, rozpoznávat příčiny a nápovědy, nebo uchopit svět do svých rukou a vyždímat z něj uskutečnění své vybájené představy. Problém je, že sny, které se nám zdají, jsou tak nejasné a nejednoznačné. Ty, co chceme uskutečnit, nezdají se na počátku problémem, ale malo kdo vytrvá, málo komu je splnění jeho snu k dobrému.
Střípky svých představ o životě, svých drobných snů a přání, jsem dávno někde poztrácela. Drsné požadavky přežití v tomto nemilosrdném světě zaměřily mou pozornost na racionální, nezbytné a dostupné cíle. Pracuji pro udržení materiálních potřeb své rodiny , udržení uspokojivých vztahů.
Ale ještě mám svůj svět. Svět snění. Čim dál méně sdělitelný. Jednou se v něm docela rozplynu. Jednou vzdám boj o chléb a útočiště, rozloučím se se všemi a už se nevrátím.
sen