Únor 2011

Sex?

24. února 2011 v 2:21 | SP
V mém připozdívajícím se věku? Tělo nepřestane být nikdy zábavné, chcete-li. Tělo je tím, čím mu dovolíme být.Dalo by se říct mnoho frází o duši. To tu, ale asi, nehraje žádnou roli. Je Vivienne W. krásná a zábavná? Já říkám, že ano.

Rasismus

15. února 2011 v 11:32 | SP
Nemám ráda doktory. Tedy lékaře. Někdy použiji přirovnání, že jsem na ně ,,rasista" Když slyším, že je někdo lékařem, hned k němu cítím nedůvěru. ,,Zas jeden sobeckej, sebevědomej asertivní chytrák, kterej myslí, že rozumí všemu". Někdy lékaře potřebuji, nebo mé děti. Potřebuji jejich radu, znalosti, pohled na věc, doporučení a léky. Jdu tam jako k šamanovi - zdaří se věštba, či nezdaří? Užila jsem si s nimi v dětství. Připadala jsem si jako nějaká bezcenná věc. I teď z nich mám pocit, že mi chtějí vnutit, že  vědí více o mém těle a o mých problémech , než já. To nemohu připustit. Své problémy jsem, už dlouho, zvyklá řešit si , otevřeně, sama se sebou. I když občas musím vyhledat radu, nic víc. Vím, že mezi lékaři je spousta skvělých lidí. Po všech stránkách. Ale je to svět, ke kterému nepatřím a vytvořila jsem si k němu nedůvěřivý postoj, neboť se v něm cítím ohrožena.
Vzhledem ke své povaze, cítím často ohrožení, z neporozumění. Snažím se nebýt paranoidní, ale jsem opatrná. Jsem nejraději v prostředí, které znám. Ostatní svět si zjednodušuji jakýmisi ,,šablonami". Asiati mi připadají zvlášť nesrozumitelní. Jsou takto vyňati, protože jsou viditelní jako skupina. Ti, se ktrými jsem se blíže více poznala, byli vždy milí a zdvořilí, ale moje nedůvěřivost se ptá : ,, co je za jejich úsměvem?" Romum rozumím více. Byli to v dětství mí nejlepší kamarádi. A protože je znám, v dospělosti přátelství s nimi omezuji na popovídání si na ulici. Na kafe bych si je nepozvala. Vím proč. Mají jiný životní styl a jsou příliš emotivní. Chápu, proč mají potíže. Ale pokud od nich společnost něco chce, měla by jejich dětem nabídnout nový prostor v téhle společnosti. Dát jim šanci si vybrat. Takhle mi to připadá jako bajka o čápovi a lišce. Jak liška pozve čápa na hostinu na talíři a on ji na hostinu ve džbánu.
 Myslím, že každý z nás, ve zběsilém honu dnešního světa, má svá podezření a nedůvěry, se kterými nemá čas se vyrovnat a proto se něktrým místům a lidem  vyhýbá.Jsou -li viditelní, jako skupina, generalizuje je do celé této skupiny. Je to přirozené. V zásadě by se však problémy měly řešit, ne odsouvat. Problém této společnosti je v tom, že všichni mluví do toho. čemu nerozumí, nebo nechtějí rozumět. Zprávy se šíří rychle. Virtuální skupiny se rychle sdružují. Sdílejí si negativní postřehy a vědí, koho nemají rádi. A co takhle mít rád? A vida, vlastně si teď ani nevybavím, koho mám ráda, pokud nechci použít zavedené klišé, jako děti, rodinu a tak......
S těmi doktory nebudu nic dělat, asi pro mě
krajkářka

zůstanou nedůvěryhodní.

Smysl života?

9. února 2011 v 11:45 | SP
Je mi jasné že, proč jsem tu, nevím.Nějaká příčina tu však bude. Kam, každý z nás, posune se od startovní čáry svého narození, nezáleži jen na něm, co by si přál. Každý krok, jakýmkoliv směrem, je výzvou. Jsme svobodní v každém svém rozhodnutí jak naložit se situací, ktrá právě je. Náš náhled na smysluplnost se časem tříbí - chceme-li. Je třeba

mít odvahu a vůli. Najít svou cestu a jít po ní. Cíl zůstává tajemstvím. Tajemství je naděje. Jdeme-li po správné cestě, dějí se drobné zázraky, takové ukazatele směru, světélka v mlhách všedních dnů. ,,Nejlepši nakonec ..." říká Boží syn.

Hvězdné nebe

3. února 2011 v 0:47 | SP
Mona

Jedné letní noci, je to už dávno, ocitla jsem se v tajemné zahradě, plné stínů, pod hlubokou hvězdnou kopulí. Bylo to v Kuksu, za špitálem, z jehož zdí sálalo nakumulované teplo ze slunečného dne. Pod nohami chrastil písek cestiček dělící geometricky plochy záhonů a sochy vrhaly strašidelné stíny. Pohled vzhůru, do nekonečna posetého hvězdnými znameními, ochromoval nepochopitelnou krásou. Seděla jsem na kamenném obrubníku se zvrácenou hlavou, nehnutě, v úžasu, až  - poprvé v životě - viděla jsem padat hvězdu. A pak druhou a třetí. Byla to noc zázraků - a to jsem si přála. Pochopila jsem, že jsem součástí té krásy ...... protože se dívám.