Nic

20. dubna 2011 v 16:10 | SP

Každá krajkářka ,,nic" dobře zná. Jsou to ta prázdná místa mezi zhluky nití. Nic, polapené do krajkových ok. Když se bílá krajka odšpendlí a podrži proti světlu, je to jako pohled do zimní zahrady zamrzlého okenního skla. Krajka může být také stříbrnná, nebo různě pestrá. Její linie jakoby visí ve vzduchu a drží je průhledné nic. Nebo její linie zachytávají právě to ,,nic" do svých osidel? ,, Nic" je nejspíš nedílnou součástí každé krajky. Jen tak je krajka krajkou. Můj muž kdysi řekl, že nejlepší koncepční umění je myšlené. Myšlenku vyjádřit zcela, do posledního odstínu vnitřní představy, je vzácné. Někdy vyjádřím zcela jinou myšlenku, než je ta původní, jako bych poodešla kus cesty, k možnému. To pak někdy mám pocit, že mou ruku vedl Bůh.
V každém případě ,,nic" není nutně prázdnotou. Nejvzácnější dary jsou ty, kdy si vlastně nic neodnášíme, jen inspiraci, ubezpečení, povzbuzení, poučení, které učiní náš život smysluplnější . Ani tam, na druhou stranu, si neodneseme - respektive odneseme - nic. Alespoň nic z toho hmotného. Přezto doufám, že neodcházíme do prázdna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Majda Majda | E-mail | Web | 20. dubna 2011 v 16:34 | Reagovat

Nic,polapené do krajkových oček...
Nevím proč,ale to se mi hrozně líbilo x).

2 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 20. dubna 2011 v 17:16 | Reagovat

Mně se to také moc líbí. Je to poetické a vlastně i celé je to výstižné. Už jsem se bála, že jste úplně přestala psát a tvořit. Takže opět si Váš článek dám do svých nej k TT na svém blogu.

3 krajkářka krajkářka | 20. dubna 2011 v 21:14 | Reagovat

Abych upřesnila -a nešidila - ten nápad s krajkovými očky měla vlastně paní Marie Kubátová, když napsala knížku o jedné krajkářce. Příběh té krajkářky mě zas až tak nezaujal, ale v té knížce napsala nádherný a dojemný prolog s názvem ,, O cechu trpělivých panen". A tam to všechno je, o krajkách a o krajkářkách.
A co se týče mého odmlčení, vlastně to souvisí. Jako krajkářka se už, v kapitalismu, neuživím. Nebo alespoň ne tak, jak bych chtěla. Proto se živím něčím jiným. Někdy je obtížné žít svůj život ve stínu tak náročného prostředí, jako je to divadelní. Chce uchvátit celého člověka. Když je hodně práce, chvíli pak trvá, než mně doběhne duše -jak říkají indiáni. Konečně pár dní volna ...... tak, zase jsem tady.

4 Pierre Pierre | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 17:59 | Reagovat

no comment:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama