Květen 2011

Město mého srdce

11. května 2011 v 14:57 | SP
To je pohled z našeho okna. Dívám se z něho už 28let. Než se vrátila na své místo prvorepubliková socha našeho prvního presidenta viděla jsem lecos. Třeba tabuli cti vyznamenaných komunistů. Nová doba vrátila náměstí pod našimi okny starý ráz. I když ne docela.Město Hradec Králové dbá o udržení své architektonické vyjímečnosti někdy zvláštním způsobem. Má prababička tu žila už koncem předminulého století. Dědeček měl truhlářskou dílnu a narodila se tu r 1921

má maminka. I já jsem se narodila na jediném kopci v rovině, který tvoří historický základ města a prožila jsem tu mnohá dobrodružství, když se ještě nezamykaly prastaré domy, dvory a zahrady.Je to město mého dětství, město dětství mých dětí.
A pak je tu Vamberk. Městečko, do kterého jsem se vracela od dívčích let, město spojené s mou prací. Leží uprostřed kopce, obklopeno dramatickou krajinou. Sedávala jsem na kamenech židovského hřbitova a cítila přitažlivou sílu toho místa.Myslela jsem, že to by mohl být můj pravý domov.Má ve znaku bílého jednorožce.

Když mi odrostly děti, konečně jsem se vydala na dlouho plánovanou pouť do Vitic, rodiště mého otce. Toto je statek, kde se r1920 narodil. Je to blízko Lipanské pláně. Vystoupila jsem z autobusu a pochopila - to je krev mé krve. To je můj opravdový domov, sem patří má duše.
Dál se dívám z našeho Hradeckého okna, jak se mění roční období a ubíhá čas. Teď už vím, proč mi mé rodné město nikdy nepřirostlo k srdci, i když je krásné a osudem mi určené. Nesnáším roviny.

Mia

6. května 2011 v 13:09

To je naše Mia Silence. Je krásná, ale, když se mrouská je pitoreskně směšná. Když se ohlédnu za svým životem, zjišťuji, když mě přepadly vášně, zvířecí, nebyla jsem na tom o moc lépe - přiměřeně k živočišnému druhu. Ale to není nic o důvěryhodnosti, víře či nevíře, nevěře. Přiznejme si, že jsme každý sám / a sám za sebe zodpovědný, což je těžké/. Toužíme po důvěryhodném vztahu, po sdílení. Chceme s někým být, abychom u něho nacházeli úkryt před chaosem světa. Chceme mít hnízdo, měkké, pohodlné, bezpečné, plné malých ptáčat, třeba. Dohoda může znít jakkoli. Závisí na možnostech a respektu k potřebám druhého. Ale ta, reálná, nepsaná dohoda se musí dodržovat.
Je spousta věcí, které si necháváme pro sebe. Některé mé ,,kočičí vztahy" zůstanou navždy jen mým tajemstvím, ušetřeny tak banální směšnosti. V zásadě zůstávám věrná.