Mia

6. května 2011 v 13:09

To je naše Mia Silence. Je krásná, ale, když se mrouská je pitoreskně směšná. Když se ohlédnu za svým životem, zjišťuji, když mě přepadly vášně, zvířecí, nebyla jsem na tom o moc lépe - přiměřeně k živočišnému druhu. Ale to není nic o důvěryhodnosti, víře či nevíře, nevěře. Přiznejme si, že jsme každý sám / a sám za sebe zodpovědný, což je těžké/. Toužíme po důvěryhodném vztahu, po sdílení. Chceme s někým být, abychom u něho nacházeli úkryt před chaosem světa. Chceme mít hnízdo, měkké, pohodlné, bezpečné, plné malých ptáčat, třeba. Dohoda může znít jakkoli. Závisí na možnostech a respektu k potřebám druhého. Ale ta, reálná, nepsaná dohoda se musí dodržovat.
Je spousta věcí, které si necháváme pro sebe. Některé mé ,,kočičí vztahy" zůstanou navždy jen mým tajemstvím, ušetřeny tak banální směšnosti. V zásadě zůstávám věrná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terezka Terezka | Web | 6. května 2011 v 13:14 | Reagovat

pěkná kočka :)

2 PatushQa PatushQa | Web | 6. května 2011 v 13:15 | Reagovat

:)) cawkooo :) neprisla by si sa vyjadrit k novemu videoklipu Lady Gagy???:))))

3 edithhola edithhola | E-mail | Web | 6. května 2011 v 22:14 | Reagovat

Některé mé kočičí taky :-) Hezky napsané. Doufám, že Tě vyberou do žebříčku. Je to na novém blogu. tema.blog.cz
Nemáš nějakou pohádku, kterou jsi vymyslela pro své děti?

4 krajkářka krajkářka | 8. května 2011 v 16:15 | Reagovat

Lidé s aspergerovým syndromem nemají fantazii. Napadlo mně mnohokrát vyrobit dětem originální knížku, ale, moje postavy se nepohybují. Je to, jako bych to byla jen rozmnožená já, jako když se díváte do protilehlých zrcadel. Jsem jen takový analyzátor dějů které už se staly, interpretátor příběhů, které jsem zažila nebo mi je někdo vyprávěl, mistr asociací - někdy nepatřičných, kritik a komentátor, ale stále jsem tu jen já a já a můj pohled na svět.Sama jsem měla ráda jen pohádky strašidelné, hodně, tkovou Kytici od Erbena, dekadentní od Wildeho a ty co mi ochotně vymýšlel můj děda, neděda.Takové ty dětské, pejsek kočička, krteček a Pitrýsek, Hurvínek  - strašná nuda. Hodně jsem svým dětem četla, i všechny ty pohádky co nebyli podle mého vkusu. Nejradši ty od Macourka, o kousavém svetru, náhradní hlavě a tak. A pak, v naší rodině se tradují různé pohádkové události a o těch se dá donekonečna vyprávět. Od maminky si pamatuji jen jedno vyprávění, které jsem chtěla stále opakovat. Ona, když vařila oloupané brampory, vždycky z té vody dělala oukrop  - přidala česnek utřený se solí, opražené kostičky chleba a lžičku sádla. A já jedla a ona vyprávěla, jak Ježíš se svatým Petem putoval po horách, jak jim v chudé chalupě nabídli oukropu s posledním kousíčkem sádla a na talíři se ukázalo tisíce malých koleček. Tolik , kolik jich bylo, jim sv Petr zaplatil. U bohatých dali vrchovatou lžíci a objevilo se jedno kolo přez celý talíř.

5 Vlaďka Vlaďka | Web | 20. prosince 2011 v 14:31 | Reagovat

Tuhle pohádku o mastných okách v polívce jsem si oblíbila ze všech příběhů o sv. Petrovi také. Možná skrytá touha po bohatství ve mně, mnoho jsme toho doma neměli. Podobně to mám s pohádkou o Bětušce, co ji víly obdarovaly za taneček březovým listím. Ona jím pohrdla a až doma nalezla v kapsičce zapadlé lístečky, co se proměnily ve zlaťáky.
Mě ale vyvstávají na mysli otázky, ne zrovna k tematu. Pročítám si vaše zpovědi a je mi nějak podivně, ani teskno ani veselo. Chci se vyjádřit a nenalézám ta pravá slova. Snažím se pochopit a nevím, jestli chápu správně. Jak vůbec člověk dospěje ke zjištění, že má aspergerův syndrom?

6 krajkářka krajkářka | 20. prosince 2011 v 15:52 | Reagovat

Aspergerův syndrom? Potýkáte se od jskživa se sociální disfunkcí,jistým druhem opuštěnosti. Říká se tomu život za sklem. Pokud nevíte, v čem je chyba, je to těžký život. Říkal mi jeden psychiatr když mi bylo devatenáct, že, pokud to přežiji, budu mít mnohem krásnější a bohatší život, než běžní lidé mají. Asi to tak je, ale nejdřív jsem se musela přestat dobývat do zavřených dveří a smířit se, jak to je. Ono, když člověk není AS moc, a je inteligentní, není to moc znát, jen jste trochu podivín, pro ostatní. Občas řeknete něco, co se neříká a nepochopíte, co ostatní vycítí. Jste v pozici cizince, který má jinou mateřštinu, tak trochu z jiné planety. Srozumitelná pro své okolí jsem jen v psaném projevu, pokud to chce číst. Já totiž i tak mluvím, jako kniha a je to divné a nesnesitelné.Dávám si na to pozor, abych to nedělala, takže se uchyluji k běžným, naučeným klišé, když znám prostředí, ve kterém se pohybuji. Ve svých letech už lidi ,,umím". Je to něco jako být abstinent. A hlavně, ač by to ode mně neočekával, kdo mně přeceňuje, jsem, svým způsobem, nevzdělatelná, Nebo spíše, vzdělatelná po svém. Takže, v některých sociálních rolích jsem ,zkrátka, debil. Můj život je však, možná suběktivně, podivuhodná cesta malého prince po vzdálených planetách, A stejně jako jiné lidské bytosti usiluji o pravdu a lásku.

7 Vlaďka Vlaďka | Web | 20. prosince 2011 v 18:45 | Reagovat

Děkuju za vaše vyznání. Umíte to krásně a otevřeně vyjádřit. I vaše články, ale řekla bych ještě více vaše krajky. To malé povídání o ničem, zachyceném do nití ... znám ho. Ale vůbec mi nepřipadá, že by ve vašich krajkách bylo zapletené nic. Spíš jsou to útržky z vás samotné nebo z vlastních pocitů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama