Zavolej, bude tě následovat, nech mě zemřít!

29. října 2011 v 15:34 | SP
Zavolej, bude tě následovat, nech mě zemřít!
kolem r. 1867 Julia Margaret Cameronová 1815 -1879

Přehnala se bouře nad mou hlavou. Blesky se křížily, srdce mi bušilo a dostala jsem strach. Život je tak křehký. Zároveň tak nezničitelný. Vše zaniká a znova začíná. Skoro bych uvěřila, že něco, v čase, přetrvá. Nepřetrvá. Všechno je nové. I já jsem jiná než včera. Však není čas minulý a budoucí. Je teď. Carpe diem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 krajkářka krajkářka | 29. října 2011 v 15:51 | Reagovat

Dodatek : Kdo byla, je, ta na Margaretině fotografii, nevím, nikdy se nedozvím. Ale, jako bych zaslechla jak se o vzduch opřelo andělské křídlo a chvíli zaváhalo, mezi nebem a peklem.

2 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 31. října 2011 v 16:59 | Reagovat

To je zvláštní text. Ale pět posledních vět se snažím naplňovat:-)

3 krajkářka krajkářka | 1. listopadu 2011 v 8:13 | Reagovat

Stalo se, že jsem se, v myšlenkách, musela vrátit do dávno minulých let a konfrontovat je se součastností. To, co bylo, to co přetrvalo, to co je a má býti teď , zamotalo se mi do gordického uzlu. Rozťala jsem ho. Bolelo to. Vždyť šlo o první lásku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama