Secesní podzimní

8. listopadu 2011 v 10:15 | SP
Podzimním listím brouzdám se dnes, zase. Je další podzim, v dlouhém čase, jež vypršel mi podzimními dešti. S přírodou sílu ztrácím a chtěla bych jen spát, snad nedožít se rána bylo by mé štěstí.Jen tichý šum dekadentních barů ze snů mých, secesních, obhájí čas tvarů, barev podzimních. Na podzim chtěla jsem pít a podlehnout vášním, kdysi. Však čas už odnesl žár a smazal dívčí rysy. Stárnoucí sudice jsem, ve větrech podzimních vlaje můj šál. Nakročená k nebytí stojím tu dál. Krajkový vějíř rozprostřu před starou tvář ,jen hlas můj světlem je na cestě, stromy podzimní stojí jí stráž, jak věnce pohřební, kytice poslední. Pak slovo, naposled vyřčené ? Snad křídlo ptačí, do větru opřené, kamínek vhozený na temnou vodu. A ticho nevrátí už více, tu ztracenou, duši temnou, duši světelnou, stín její i žár.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama