Václav Havel

25. prosince 2011 v 22:38 | SP
Z hlubin svého šuplíku jsem vyhrabala krabičku. Kdosi, kdysi, mi dal sirky s ,tehdy , banální tváří, kterou bylo možno vidět, v nekonečném opakování, za každou školní katedrou. Bylo to tak úžasné a přez to, už tak obyčejné v těch nekonečných všedních dnech , po té. Anežčin a Havlův zázrak bledl neustálým zpochybňováním pragmatiků, ješitů, egoistů, primitivů a podvodníků. Mocný muž, Václav, statečný a nenápadný, propadal se opět do bezmoci, jeho slova zněly jen tiše, pro toho, kdo slyšet chtěl. Slogan, ze kterého nikdy neustoupil, byl zesměšňován a špiněn. Prý ,,pravdoláskaři". Člověk by se skoro styděl, že jím taky je. Trvalo to tak dlouho, to propadání do šedi. Ale vrstev bylo víc. V našem divadle se na Václava čekalo každý podzim. Někdy jsme se i dočkali. Pan Václav Havel byl pro mě vždycky spojen s něčím vyjímečným. S vyjímečnými lidmi, osvobozujícími slovy a nadějí. A což takle ten den, kdy jsem ráno nastoupila na našem ,,Urlicháku" do autobusu a večer jsem se procházela po rozzářeném Rudém náměstí. Na Tagance se hrál Uchod - Odcházení. Pan Václav Havel je, zkrátka, můj náčelník a já jsem jedna z jeho kmene i po té, co se připojil k většině.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama