Leden 2012

Sociální sítě

27. ledna 2012 v 13:04 | SP
Dříve se pod pojmem ,,sociální síť" rozuměla jakási záchranná síť /převzato od artistů/ určená lidem se sociálními problémy. Pro nezaměstnané, postižené, staré a opuštěné. Tento význam je dnes dokonale překryt označením pro různé druhy internetové komunikace. To znamená, že svět patří těm kdo mají přístup k internetu, jsou dobrovolně neseni proudem toku peněz a zahlceni množstvím, většinou nepodstatných a zavádějících, informací. Jde o to, udržet se nad hladinou a obsedantní aktivitou vytlačit ze svého osobního prostoru veškeré ,,negativní" myšlení, ba jakoukoliv myšlenku na smysl, či nesmyslnost konání a směřování.Hlavně nemít čas slyšet vnitřní varování a narůstající úzkost řešit tak, jak mu , za úplatu, poradí odborníci. Lidé kteří, z jakýchkoliv důvodů, odmítají, nebo nestíhají hlavní proud, spadly do množiny ,,nepřizpůsobivých", tedy nežádoucích, které vlastně nikdo nezná, nestýká se s nimi a nechce o nich nic vědět. Představují jen ,,obtížný problém", který se těch ,,správných" dotýká v tom, že se domnívají, že jsou nuceni přispívat na něj ze svých danní.
Dotknu-li se ,,tepu doby" na jakémkoliv místě našeho ,,společného těla" přepadá mně vnitřní panika. Propadám se oky sociální sítě ve smyslu původním i aktuálně platném, do prázdna nepotvrzeného smyslu života. Cítím, že jsem, že můj život smysl má. Duch doby na mě křičí s vytřeštěnýma očima ,, Jsi neschopná socka, nech si napsat prášky a jestli na ně nemáš táhni zametat park a přestěhuj se do azyláku. nepotřebujeme nikoho, kdo zdržuje, zneklidňuje a neběži s námi.". Zkusím chvíli běžet, ale cítím, jak má duše zůstává pozadu. Neriskuji, počkám na ni. Tak tu stojím, se svou duší a nevím, kudy kam. Mohu se poradit na sociálních sítích.

Pomsta

10. ledna 2012 v 16:48 | SP
Zvláštní, to slovo, pomsta, ve mě dnes nevyvolává žádnou emoci. Označuje něco, čemu rozumím a zcela jistě i já jsem se toužila někdy pomstít, ale už si nevzpomínám. Bude to nejspíš tím, že mi život přinesl satisfakci za všechna utrpěná příkoří a ta nebyla fatální. Můj život dává smysl a zlé se časem promněňuje alespoň v cennou zkušennost, když ne v dobré. Touhu po pomstě si vybavuji jako jakýsi druh duševního utrpení. Nutkavou, záštiplnou představu s hroty obrácenými dovnitř mě. Když jsem, kdysi dávno, tápala ve tmě a marně hledala začátek svého ,,červeného klubíčka", narážela do nepochopitelného jsoucna a odírala se o ostré hrany jeho nespravedlnosti, byly chvíle, kdy jsem se chtěla pomstít celému světu. A mstila se sama sobě. Vlastně si už, tak docela, nevzpomínám. Cesta je dlouhá a já se už blížím k jejímu pozemskému konci.Přeji všem, aby , cestou životem, poztáceli vnitřní smysl slova ,,pomsta" Tuším však, že každý nemá to štěstí. I já jsem ještě tady, ve světě plném zmatku a lhostejnosti. Nevím, co mně čeká, za rohem příštím. Ráda se, pro úsudek, ohlížím dozadu. Do minulých dob, staletí, životů. Zdá se, že pomsta je u Boha, neboť, je-li to něco, jako odplata a Bůh je v nás , funguje to. Vždycky to tak bylo. Některé skutečnosti, pojmy a symboly, jsou věčné.
Když se cítím zmatená, hrávám si hru na ,,tady a teď ". Většinou mi v tu chvíli není zima a nemám hlad, mám štěstí. Kolem mně je sposta zajímavých podnětů a když se soustředím, často objevím něco, čeho jsem si ještě nikdy nevšimla. Tady a teď, tedy být přítomen v daném okamžiku a skutečně prožívat svůj život, takový, jaký je a nenechat se strhnout dravým proudem světa, je asi to nejdůležitější, pro klid duše. To, co se stalo a zdá se být hodné odplaty, chce svůj čas. S odstupem je vše jiné. Ovšem, jsou i nezahojitelné rány. A tady cítím respekt a vděk, že se mi to nestalo .....