Bloudím

5. března 2012 v 9:59
Bloudím v zrcadlovém bludišti. Samota, tisíckrát já. Narážím, zmatená, do skel, jak vyplašený pták.Spatřená tvář, vstřícná, je za sklem. Chladné plochy zrcadlení ve svých pastích mě vězní, cestu hledám znovu a znovu. Někdo přichází, zdá se, jsem to však já, odvrácená zády. Jak Narcis dotknu se svých vlasů. Úzkost a beznaděj sestry mé, souputnice. Čekám na paprsek osvícení, na červené klubko vysvobození. Až najdu cestu ven, rozplynu se v nekonečnu. Není-li láska ve mě, není nikde na světě. Labuť zamává křídly, tak bílá, vzlétne a pere se se vzduchem těžce než nabere výšku. Pak letí a letí..... Zbavena tíže spojení se zemí je sama se svým srdcem. Mé srdce chvěje se však úzkostí z krutosti světa. Opuštěné duše bloudí svými životy. Ač Kristus nabízí svou cestu, je osamělá a trnitá. Jen láska, kterou nabízí, dovede nás k nesmírnosti zlatého Budhy. Je nadějí. Být vším je mimo bolest. Splynout, je nepředstavitelné nebytí, je nad lásku, je nekonečné jak kolébání v plodové vodě šťastného děťátka. Svět je velká šachová hra. Projde-li bílá královna celým polem, vystoupí na nebesa. Slyš neslyšné. Dotkni se nedotknutelného. Uvnitř sebe najdi to místo, bránu k bezčasí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miss-Joy Miss-Joy | Web | 5. března 2012 v 10:03 | Reagovat

Chválím blogísek :) Šikulka :)
* Kdyby jsi dnes náhodou našla chvili volna, tak bych tě ráda poprosila o hlas na tomto odkazu :)
http://apps.facebook.com/castingcremegloss/detail?item_id=4707
Jinak zpět k tvému blogu - jen tak dál a hezkou návštěvnost přeji :)

2 Vlaďka Vlaďka | Web | 5. března 2012 v 14:14 | Reagovat

Vaše psaní na mě působí trochu depresivně až tragicky. Doufám, že to nejsou stálé pocity, ze kterých se potřebujete vypsat. Na druhou stranu vaše krajky mě povznášejí na duchu a jsou potěšením pro oči. Zvlášť tato je přenádherná. Jako by to byl kus našeho lesa. Ještě trochu mrazivého, trochu blátivého a do toho zetlelé listí - zní to ošklivě, ale já mám les ráda, v každém ročním období.

3 krajkářka krajkářka | 6. března 2012 v 13:03 | Reagovat

Víte, celý život mám pocit, že nejsem z tohoto světa.Zní to možná trochu exaltovaně, ale věřte, nejsem histerická. Moje matka na tom byla hůř, proto se snažím neopakovat její chyby a teprve teď, když už tu není, tolik mi schází, neboť byla ke všemu klíčem, i když jsme byly jako dva magnety obrácené k sobě tou nepřilnavou stranou. Jsem pozorovatel.Krása je okolo nás, krása je zakleta v nás, ale všichni žijeme na ostří nože a pohoda a životní štěstí je jen nezaslouženým darem. Je mnoho způsobů jak to nevidět, obelhat se a potom za to zaplatit. Protože jediné možné reálné, jak prožit život, je smíření a pokora. Řekl mi kdysi, na začátku mé cesty, jeden psychiatr, že, když se mi to podaří, budu mít život mnohem krásnější, ale i mnlhem těžší, než ostatní. Tak to je.   Moje maminka velmi milovala přírodu. Dnes už jí chápu.Uprostřed ní cítím opravdový domov, opravdový čas a opravdový smysl našeho života. Připodobňuji si lidi ke zvířatům, abych se lépe orientovala. Někdy to až legračně sedí. Já jsem srnka, asi.  Vtipné je, že žiju s medvědem. Ale, aspoň jsme oba lesní zvěř. Děkuji za pochvalu mé práce. Vlastně mám i ambici povznést techniku paličkování na vyjadřovací medium rovné ostatním výtvarným disciplinám. Třeba se mi to ještě v životě podaří.

4 krajkářka krajkářka | 6. března 2012 v 13:12 | Reagovat

Ještě dodatek k té práci, čistě technicky. Toto je ze serie koleček, hnízdeček, mandal, kde začneme tak na šest párů a paličkujeme co nás napadne, řídíme se připojováním k vnějšímu okraji a točíme se, pak v druhé polovině připojováním háčkem, přičemž končíme připojením k začátku. Výsledek je vždy překvapivý a půvabný. Mouchy a případně korálky, působí vždy osvěživě. Hlavně se nesmí krajkářka bát práce bez podvinku, není to tak těžké.

5 Vlaďka Vlaďka | Web | 6. března 2012 v 15:19 | Reagovat

[3]: Občas se v tomto světě také cítím jako mimoň, ale je to záležitost mezilidských vztahů. Každý člověk je jedinečná bytost, a proto těžko mohu po sobě chtít být zadobře s každým, rozumnět si s každým nebo si být s každým sympatická. Tohle už jsem dávno vzdala, nesnáším přetvářku. Ani to nežádám po druhých, i když je mi občas velmi smutno a cítím se osamělá. A v tu chvíli je tu příroda. To mám naprosto stejné, jako vy nebo vaše maminka. Jdu do lesa a je mi dobře. Se zvířátky to mám obráceně. Jsem jimi obklopená, ráda je pozoruji a připodobňuji si jejich vlastnosti a chování k lidem. A často nacházím odpověď pro to, proč se lidé chovají tak, jak se chovají. Jsme přece také živočišný druh, ovlivněné prostředím, do kterého jsme byli vhozeni i dispozicemi, které nám byly dány do vínku.

K vaší krajce - uvědomuji si, že chvála zní jako klišé. Vaše krajka chválu nepotřebuje, chválí se sama. Ale nemohla jsem si pomoct a přejít dojem z ní jen mlčením.
O volné krajse jsem už slyšela a pár jich viděla. Snad ji někdy zkusím, ale není to moje parketa. Já potřebuji věci dlouho dopředu promýšlet, stokrát překreslovat a dopilovávat, než jsem spokojená. Mám to takle skoro se vším a některé lidi z okolí tím asi pěkně štvu. Aby byl výsledek takto překvapivý, musíte mít v sobě cosi navíc, třeba cit pro barvu nebo materiál.
Hezký den!

6 krajkářka krajkářka | 6. března 2012 v 22:03 | Reagovat

Víte, každé řemeslo chce čas. Kdysi to bylo samozřejmé, že leta trvalo, než byl někdo mistr. Dnes na řemeslo není čas. To, co se lze naučit, je málo. Také jsem začínala pečlivou přípravou, kreslením, studiem dostupných krajek a technik. Není na to žádná škola. V krajkářské škole nás naučili českou krajku a to je málo. Krajka je fenomen. A teprve, až krajkářka vším projde, všechno si ozkouší, příjde ten hlad po svobodě. Po volné kombinaci všeho, co už zná. Samozřejmě, lze si najít jednoduchý technický strop a u toho zůstat, dělat krásné, smysluplné a hodnotné věci. Nikterak to nesnižuji. Někdy méně znamená více. Ale krajkářek jako já je asi málo. Těch, které měly dost času , výzev a prostoru se tím fenomenem zabývat tak dlouho profesně a potom si dopřály svobodu volnosti.Myslím že kromě jakéhosi vnitřního vztahu k textilu nemám žádné zvláštní nadání. Jen touhu, zvědavost, hravost a dnes už i dost zkušeností. Jsem ráda, že si kreslíte a děláte své krajky. Jsou tak vaše. Obdivuhodné. Člověk není nikdy úplně spokojen. Po zkončení práce těší se na další. Vlastně své krajky nerada dávám z ruky, je to můj čas, mé pocity, mé vzpomínky, mé myšlenky nad herdulí. Asi to máte podobné.

7 Vlaďka Vlaďka | Web | 7. března 2012 v 0:04 | Reagovat

Mám a podobně, jako s krajkami, to mám i s podvinky. O spoustu z nich se ráda rozdělím, ale jiné bych nedala z ruky. Jsou to originály, ve kterých jsou zapleteny moje pocity z něčeho současného, nebo nálady... Chci, aby to tak zůstalo.
Je zvláštní číst vaše slova, hodně se s nimi ztotožňuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama