Zrcadlení

3. března 2012 v 17:21 | SP
Znám jednu místnost s mnoha zrcadly. Není na Petříně, je to divadelní šatna. Po představení je prázdná.Mohu se pitvořit před velkým zrcadlem vedle dveří, nebo u jednoho ze stolků nastavit postranní zrcadlová křidélka tak, že se uvidím i ze stran, ze kterých se neznám. Vidím stárnoucí blondýnu s divným účesem. V určitém úhlu světla jsem stále ještě krásná, ale, pravda, to musí být skoro tma. Jako by mi na mé tváři už nezáleželo, nudí mě. Žije si vlastním životem a neradí se se mnou o svých změnách. Důležité je, že je stále ještě lidská. Snad jsem si stále podobnější. Jednou se třeba změním v srnku, postavím se na kopýtka a odběhnu ke krmelci. Budu plachá a umrznu v zimě. Takovou jsem viděla čtyřicetdva zim nazpět. Ležela na boku s nataženým krkem a otevřenýma temnýma očima. Vypadala jak odhozený houpací koník. Srst jí pokrývala bílostříbrá jinovatka. Milovala jsem tenkrát jistého Slávka. Psal básně. Na otázky a odpovědi měla jsem dost času. Dnes vím, že odpovědi nejsou, lze se dobrat jen správných otázek. Na odpověď nutno počkat až zmizí má tvář ze všech zrcadel. Asi nikdo na světě nesmí vědět, jak to ve skutečnosti je. Je-li život jen iluzí, nebo je to všechno. Takový herec, zdá se, prožije mnoho životů. Ale on je neprožívá, on se je jen učí nazpaměť. Možná tohle je jedna z dobrých otázek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama