Duben 2012

Jarní písnička

28. dubna 2012 v 11:11 | SP
Měla jsem kdysi kratičké sukýnky/ klíčky a prstýnky od mojí maminky/ copánky dlouhé a na nich mašličky/, korálky, krajky, dvě bílé myšičky./ Čas ulít do nebes, vzpomínám ještě dnes, jak tenkrát, z jara, na rukou jsi mě nes. / Měla jsem kdysi malinké koťátko/ vešlo se do dlaně, vyrostlo za krátko/ Malé jsem měla, růžové děťátko,/ vonělo jako růžičky poupátko/ Čas ulít do nebes, vzpomínám ještě dnes, jak tenkrát, z jara, voněl bez./ Mí milí dávno někam už odešli,/ nevím, proč jsme se tenkrát už nesešli/ Vzpomínky bloudí v bludišti paměti/ všechno se vytrácí, kam, nemám ponětí/ Vzpomínám ještě dnes jak tenkrát, do nebes, pták bílý z hladiny se vznes. / Dětičky malým botkám už odrostly/ šatičky malé nikdo už nenosí/ mašličky, deníčky, vzpomínám v neděli/ po které příjde už jen pár pondělí/ Čas ulít do nebes, vzpomínám na ten les kde jen pláň holá zbyla dnes / Já a toulavý pes zbyli jsme si dnes. Cesta dlouhá do nebes.

Světlo

18. dubna 2012 v 9:23 | SP
Jsem pokřtěná Světlana Lucia, to vypadá, že mám ,tuplovaně, co do činění se světlem.To druhé jméno připomíná Lucifera, Světlonoše, což byl padlý anděl. Světelné jméno je pro krajkářku dost dobré, neboť světlo je krajky jakýsi čtvrtý rozměr. Stačí ponechat ji , vzdušně, v prostoru. Mezi vlákny lze snad zahlédnout i cosi, co se pojmem ,,světlo" marně snažime přesněji ohraničit. Pro co přesnější výraz není. Tajemství našeho bytí bez záruky.

Geometrie

18. dubna 2012 v 9:10 | Světlana Pavlíčková
Obklopuje nás nesčíselné množství tvarů přírody. Zřídka se v ní však vyskytují tvary geometrické. Geometrie je idea, něco jako Božský záměr co nad přírodou klene se. Nevím docela, proč matematika spadá pod přírodní vědy, ale zdá se, že dění a tvarosloví přírodní dá se jazykem matematiky vyjádřit. Však, jako každý jazyk, slovo, znak, je i matematický výpočet zavádějící. Konečné slovo nemá omezené lidské vědomí, lidský mozek, jenž účelově zastírá skutečnou, snad nesnesitelnou, pravdu, z důvodu přežití. Jen pár bláznů, kteří se narodili, z hlediska druhu, s mozkem nevybaveným příslušným filtrem , ke své škodě a utrpení, jsou schopni skutečné jsoucno zahlédnout.
Geometrie a matematika jsou schopny ozřejmit nám jak krásno vzniká, ale jeho účel a podstatu jsme schopni pochopit jrn jakousi vnitřní moudrostí o které také nevíme nic. To, co tušíme, je nevyslovitelné a jsme s tím každý sám. Pokud se odvážíme vstoupit do této tajemné krajiny, je na nás, považujeme-li poznanou skutečnost za krutou či nadějnou, bezvýchodnou či naplňující, smiřující nás s bytím v jeho chaotické krutosti a zázračné kráse. Je těžké a zraňující žít. Však, žijeme-li statečně svůj skutečný život, přináší nám jedinečná, zázračná překvapení a vzbuzuje tím naději, že cesta každého z nás má smysl a účel. Že nikdo z nás, v skutku, není bezvýznamný a sám. Jen je třeba zbavit se strachu a přestat se , pro pohodlí, obelhávat. Pravda, byť ne zcela poznatelná, očišťuje.

Moje nová ,,skotská" píseň

4. dubna 2012 v 11:09 | SP
Někde ve mě duše má sídlí, někde v sobě duši svou mám. Ona vzlétá k oblakům bílým, vzlétá nad kraj, co dobře znám./ Duše milá, vlaštovka bílá, trápení mé utišit zná. Když se vrací z nebeských výšin, hlavu mou, bláhovou, ukolébá./ Starosti zemské ssebou si odnese, našeptává: ,,Času dost máš." Nad světské plány duše se povznese, oči dětské navždycky má./ Nemít duši, byla by zkáza, jenom ona neztrácí cíl. Se svou duší poletím ráda, až čas příjde, v nebeský klín........

Já?

1. dubna 2012 v 16:59 | SP
Pokud se mě zeptáte, jsem-li ta osoba, co je na fotografii na mých dokumentech, odpovím ,,Ano, jsem to já". Stejně však odpovím i v případě, když ukážete fotografii děvčátka s účesem podle hrnce, klíčem na krku a se shrnutou podkolenkou. A při tom ani na jedné fotograrii už dávno nejsem podobná té kterou dnes můžete potkat. Řeknete : ,,Světluš, jsi to ty?" a já jistě odpovím, že jsem to já. Ptám-li se sebe, kdo mé ,,Já" je, zjistím, že nás je více. Někdy se navzájem hádají, některé z nich lze dokonce obvinit z jakéhosi účelového předstírání. Někdy se vezu na tom, jak mě ostatní vnímají, je výhodné věnovat pozornost jejim předpokladům o mém ,,Já". Někdy je složité rozhodnout se kterého z nabízejících se ,,Já" se chytit? Je možné říci, že u ,,Já" si můžeme být jistí barvou očí, tvarem lebky ..... Ostatní dovednosti, vlastnosti,vzhled, nadání a touhy, všechno se tak mění. Včerejší ,,Já" už není relevantní dnes.Otázka po ,,Já" zdá se tak jednoduchá, pokud se nad ní vážně nezamyslíme. To pak zjistíme, že je vlastně jedna z těch nejsložitějších. Vyřešit definitivně, kdo jsem, není možné.