Květen 2012

Hořické trubičky

9. května 2012 v 11:23
Můj muž se narodil v Hořicích. Tchyně si do Hořic jezdila pro takové ty oplatky, podobné Karlovarským, pak je napřila, přidala náplň a smotala do ruličky. Originální Hořické trubičky jsou, prostě, jen ty z Hořic. Ty co z Hořic nejsou, nejsou , zkrátka, ty pravé. Ještě možná pravější jsou nějaké ty ve Francii, ale ty se asi jmenují úplně jinak. Do Hořic totiž přivezl recepturu Napoleonuv kuchař. Mé informace nejsou přesné, tak nevím, jestli pravdě blíž není - napoleonský - tedy kuchař z Napoleonovy armády, či skutečně to byl kuchař Napoleona osobní. Dost možná, že si nějaké to výrobní tajemství nechal pro sebe a ty Hořické, tudíž chutnají trochu jinak, než ty Francouzké, v tom případě jsou opravdu originální. Nevím, jestli ta náplň, co tchyně do trubiček dávala, byla nějaká ta Hořická tradiční, nebo jestli měla nějakou vlastní specialitu, odborník na to nejsem. Když si lidé něco vytvoří sami, ještě neznamená že je to originální. To nejdříve musíme přijít na něco zcela nového, překvapivého a vyjímečného, aby to bylo hodné pravého významu toho slova. Slova už dnes často neoznačují to, co bylo jejich původním významem. Přesto jsou v nich ty původní, magické, čisté významy obsaženy. Když se ten znak, slovo, poprvé připojil k nějakému jevu. To jsou kořeny pravých hodnot našeho lidství. Pravé hodnoty každého z nás jsou originální a vyjímečné. Jen se musíme přestat bát. Být originální totiž znamená být jiný a tak trochu sám. Být si vědom svých odlišností a, v lepším případě, ty dobré a významné pěstovat zodpovědně a cílevědomě, aď si okolí říká, co chce. Někdo je takový od přírody a nemůže jinak, někdo se pro to musí rozhodnout, zvlášť, když nemá problém úspěšně plnit to, co od něho okolí očekává, včetně toho, že mu od školních let stále nějaké ,,autority" podsouvají své vidění světa. Ten, kdo se bojí, zůstane ve stádu, jeden z mnoha, co nevystrčí hlavu ze zdánlivého bezpečí společenského souhlasu. Ale, nedozvědět se, co nového a původního mohu světu přinést právě já, je smutné. Náš život pak najednou končí a my nevíme, proč jsme tu byli.