Hořické trubičky

9. května 2012 v 11:23
Můj muž se narodil v Hořicích. Tchyně si do Hořic jezdila pro takové ty oplatky, podobné Karlovarským, pak je napřila, přidala náplň a smotala do ruličky. Originální Hořické trubičky jsou, prostě, jen ty z Hořic. Ty co z Hořic nejsou, nejsou , zkrátka, ty pravé. Ještě možná pravější jsou nějaké ty ve Francii, ale ty se asi jmenují úplně jinak. Do Hořic totiž přivezl recepturu Napoleonuv kuchař. Mé informace nejsou přesné, tak nevím, jestli pravdě blíž není - napoleonský - tedy kuchař z Napoleonovy armády, či skutečně to byl kuchař Napoleona osobní. Dost možná, že si nějaké to výrobní tajemství nechal pro sebe a ty Hořické, tudíž chutnají trochu jinak, než ty Francouzké, v tom případě jsou opravdu originální. Nevím, jestli ta náplň, co tchyně do trubiček dávala, byla nějaká ta Hořická tradiční, nebo jestli měla nějakou vlastní specialitu, odborník na to nejsem. Když si lidé něco vytvoří sami, ještě neznamená že je to originální. To nejdříve musíme přijít na něco zcela nového, překvapivého a vyjímečného, aby to bylo hodné pravého významu toho slova. Slova už dnes často neoznačují to, co bylo jejich původním významem. Přesto jsou v nich ty původní, magické, čisté významy obsaženy. Když se ten znak, slovo, poprvé připojil k nějakému jevu. To jsou kořeny pravých hodnot našeho lidství. Pravé hodnoty každého z nás jsou originální a vyjímečné. Jen se musíme přestat bát. Být originální totiž znamená být jiný a tak trochu sám. Být si vědom svých odlišností a, v lepším případě, ty dobré a významné pěstovat zodpovědně a cílevědomě, aď si okolí říká, co chce. Někdo je takový od přírody a nemůže jinak, někdo se pro to musí rozhodnout, zvlášť, když nemá problém úspěšně plnit to, co od něho okolí očekává, včetně toho, že mu od školních let stále nějaké ,,autority" podsouvají své vidění světa. Ten, kdo se bojí, zůstane ve stádu, jeden z mnoha, co nevystrčí hlavu ze zdánlivého bezpečí společenského souhlasu. Ale, nedozvědět se, co nového a původního mohu světu přinést právě já, je smutné. Náš život pak najednou končí a my nevíme, proč jsme tu byli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | E-mail | Web | 9. května 2012 v 11:34 | Reagovat

Ja nechápem, čo to má spoločné s Témou týždňa O.o

2 krajkářka krajkářka | 9. května 2012 v 12:17 | Reagovat

Někdo to nepochopí v patnácti a někdo nikdy. Nakonec, je to jen hra se slovy i to téma týdne.

3 Eruvië Eruvië | Web | 9. května 2012 v 12:42 | Reagovat

Hořické trubičky jsou výborné a originální :) pěkný článek

4 Vlaďka Vlaďka | Web | 9. května 2012 v 19:59 | Reagovat

Nevím, jaké je téma týdne, ale téma "hořické trubičky" se mi líbí. Vzpomínám na ně jako na nejlepší pochoutku mládí. To se koupila dvojice trubiček v průhledném obalu (myslím za 2,50) a pak se jedna trubička začala pěkně olupovat, až se člověk doloupal k tomu nejlepšímu - náplni. A že to byla náplň! A skvělé bylo, že si to mohl člověk - mlsoun ještě jednou zopakovat. Hořice jsou moc pěkné místo, trávili jsme tam dovolenou, a tak jsem kromě trubiček mého mládí objevila ještě jednu pochoutku - Miletínské motlitbičky. To je také velice originální záležitost.
Souhlasím i se zbytkem článku, "kopíráků" máme kolem sebe hodně a bez "originálů" by se lidstvo nepohnulo vpřed.

5 krajkářka krajkářka | 9. května 2012 v 22:49 | Reagovat

Téma týdne je ,,originalita". Uvažovat na téma týdne mně baví, protože to člověka odvede od těch běžných, osobních a obvyklých myšlenek, co se mu samovolně motají hlavou. Pak vyloví ze svých vzpomínek spoustu těch zasutých a dojde leckdy k překvapivým závěrům. A Miletínské modlitbičky jsou božské. Jednou v létě jsem je ochutnala v cukrárně na Miletínském náměstí. Mají také nějakou svou historku, ale tu už jsem zapoměla. Zkrátka, neznám nikoho z Miletína. A nevydoluji v paměti co to bylo za národního buditele, co tam má rodný domek ..... Ale vím, že Miletínské modlitbičky nejlépe chutnají v Miletíně. A to je krásné, že, navzdory globalizaci, si některá města, místa. zachovaly své originální zvláštnosti.

6 Vlaďka Vlaďka | Web | 10. května 2012 v 6:45 | Reagovat

Tak buditele si pamatuji - jsou to Erbenovy motlitbičky. Myslím ale, že větší zásluhu na téhle pochoutce měl jeho bratr, nebo kdoví jak to bylo. Jisté je, že to byla jedna z nejhezčích dovolených, nejen kvůli té pochoutce. Mimochodem kromě hospody to byl jediný obchůdek otevřený do večera i ve sváteční den s možností dát si tam i kávu.
Mám pocit, že originalita jde ruku v ruce s obchodem. Alespoň ve světě věcí a nabídky zboží, atrakcí atd. V Miletíně mají motlitbičky, Erbenův domek, Erbenovu stezku s dřevěnými plastikami na motivy Kytice (krásné a originální). My zas máme M. Rutharda s jeho rybníky, a tak se vytvořila stezka, aby turisté věděli kudy to prohání svá kola, když už tak frčí krajinou. Místo motlitbiček bychom mohli mít originálního komára - to ještě nikoho nenapadlo, vyrábět tohle naše nejoriginálnější zvířátko jako přívěšek např. Kapr už je drobet okoukaný.

7 krajkářka krajkářka | 10. května 2012 v 14:26 | Reagovat

Není těžké pustit se do tématu s krajkou. Komár je takové vzdušné, křehké, krajkové zvířátko. Jen tak trochu nepříjemné. Ale jsou takoví ti komáři, co se točí kolem své kytky, úplně vidím vláčkovou krajku, trochu stylizace do rostlinky a obtahovačkou křehce vyvedení komáři. V Miletíně jsme se tenkrát byli koupat, domek byl zavřený a o stezce jsme nevěděli. Nebo tenkrát ještě nebyla. Zapomínám jak jsem stará a všechno mi připadá nedávno. Erbenovu Kytici mám nejradši. Je to takový, trochu drsný, soubor, co mi připomíná skotské balady. Důkaz toho, že to původní lidové nebyla jen taková ta folklorní selanka, jednoduchá, o lásce a nevěře, jan tak jako la, la, la... V Kytici je všechno, o vztazích, přírodě, osudu, temných silách  a životní síle. A to je jen variace na to, co Erben zaslechl, kdesi, kdysi. Samozřejmě, s básnickou licencí, ale je v tom hodně původního tajemství.Erbenova Kytice a Máchův Máj, na tyhle dvě knihy jsem, jako Češka, hrdá.Dobře se s vámi, Vlaďko, takhle nepřímo, povídá. Dnes jsem vstávala taky brzo, ale nesedla jsem k počítači, spěchala jsem do divadla. Dnes jsme hráli Věc Čapek. Také povedená historie Čapkovic rodiny. Z Úpice. Takový příběh o tom, jak a z čeho vyrůstá originální člověk, když ještě zůstaneme u tématu týdne, čímž jsme začaly.Bylo to představení dopolední, tak už jsem doma, piju kafe a chystám se k herduli, otevřenými okny mě hýčká letní pohoda. Vím, že je teprv jaro a příjdou zmrzlí, ale dnes je krásně a doufám, že u vás taky.....

8 Vlaďka Vlaďka | Web | 10. května 2012 v 22:11 | Reagovat

Ano, dnes bylo u nás taky moc krásně (to si komáři pobzukovali :-D ) Zkouším si komára představit zajatého ve vláčkové krajce a jde mi to ztěžka. Je to skutečně hodně originální nápad, ale proč ne? Originalita nezná hranice. Třeba zvětšená komáří křídla - přestávám mít touhu připlesknout to pisklavé stvoření k čemukoliv nablízku a pozoruji tu křehkou nádheru, co umí příroda stvořit.
Ráda sem chodím (s hrnkem voňavé kávy po ruce). Vždycky je co číst a nad čím přemýšlet. Mně se také dobře povídá, když je o čem. A tady je. Těším se na další zastavení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama