Tajemství a čas

6. července 2012 v 12:45 | SP
Jsou místa, kde se něco, jako osud, motá do klubíčka a jen tak na oko usne, jako kočka, vyhřívající se na slunci. Jsou to místa s tajemstvím, nic však není psáno, ani řečeno. Intenzivní vjem je roven přímé komunikaci, byť ryze abstraktní. Slovy nevyjádřitelné. tudíž nesdělitelné, však, překvapivě často, obecně sdílené. Někdo je na tuto komunikaci citlivý, tak, jako někoho ovlivňují fáze měsíce, zatím co jiný necítí nic, snad příliš materiálně založen, příliš hlučně rozpoložen, nebo nevybaven příslušnými vnitřními čidly.Snad se dá předpokládat, že energie emocí, které na jistých místech prožíváme, zde zaznamenána, pro citlivé znovu otevře vložený text. Dotkneme se kamenného obrubníku, velkého palce bronzové sochy, kmene vzrostlého stromu či oprýskané omýtky skrytého zákoutí a cítíme, že tato drobná událost je rituálem obnovujícím vědomí sounáležitosti v čase, který, uplynulý i budoucí je náručí Boží, ve které spočíváme nyní a neztratíme se ani v okamžiku kdy sejdeme z tohoto světa. Dotýkám se místa, kterého se dotýkala moje matka jako dítě, já i moje děti a děti jejich a tu jsme, v tom okamžiku, přítomni všichni, se svými dětskými příběhy, které nás nastavily na cestu soukromého osudu. Stojím-li ve vysoké trávě mezi náhrobními kameny Vambereckého židovského hřbitova, je tu přítomen žal opuštěného města, já, ve svých sedmnácti, všechna ta léta po té a velké deště, jak znovu propukající pláč, stékají po úpatí obou kopců do žíznivých úst stružky mezi nimi. A v krajině Vitického betlému vzdychají duše po Lipanském boji, tak dávno, tak dávno,... a lze se mi tu setkat, v křivolakých uličkách, s dětstvím svého neznámého otce..... Nejsem tu sama, opuštěná. Kdo je ten, vždy přítomný, nevím. Je to tajemství. Však, naslouchám-li, cítím, že kromě všedního, uspěchaného života, s nároky racionálně materiálními je tu ještě prostor ,,Boží", to místo, kam se vrátím. Všechno chce svůj čas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kirma-lee kirma-lee | Web | 6. července 2012 v 13:05 | Reagovat

To je nádhera. Jak na nás může zapůsobit už jenom pouhý okamžik, pouhý pohled... já k tomu nemám co říct.

2 Lilly Lilly | E-mail | Web | 6. července 2012 v 13:26 | Reagovat

Krásne napísané. Tak zaujímavo..

3 Vlaďka Vlaďka | Web | 10. července 2012 v 7:52 | Reagovat

Krásně vyjádřeno. Jako vždy mě vaše slova přenesou do mých míst a vzpomínek. Spolu s vašimi prožitky a emocemi prožívám ty své.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama