Prosinec 2013

Advent

5. prosince 2013 v 11:35 | SP
Očekávání. Ale já už nic nečekám. S věkem doznávám, že očekávání spasitele je marné. Člověk sám je , v tomto životě, příčinou svých vzestupů a pádů. Vzlétnou jednotlivci. Třeba Ikaros. Víme, jak to dopadlo. Jediné, co lze očekávat s jistotou, je smrt. Neříkám stáří, protože toho se každý nedožije. Lze očekávat něco více od Boha, jenž je abstraktní, nedefinovatelnou, součástí nás samých? Čekáme snad že nesmírnost Boží, vesmírný řád a Ježíšova smířlivá slova zasáhnou naše srdce a ovlivní naše chování? Co jsme to za bestie, když má matka sedmkrát probodené srdce, jen se rozhlédne po současnosti. Nové dítě? Boží dílo odsouzené k potupné smrti před zraky zoufalého, zbabělého, zmateného,závistivého davu. A Z se tu plíží jako zmije. Slova. Slovo na počátku. Začátek konce? Advent dřív nebyl obdobím pečení cukroví, ůklidu a sladkých adventních kalendářů. Byl to přísný půst. Aby největší odměnou byla sladkost nové naděje.