Budhova tvář

16. února 2014 v 22:41 | SP
Děti a staří mají k sobě blízko. Ti, co se věkově ocitají někde uprostřed, to zlehčují. Domnívají se, že to,co je zdánlivě spojuje, je jistý druh naivity - malí ještě všechno nechápou a staří už. Snad je vskutku jejich svět jednodušší, než ,,dospělých", má však větší hloubku.....a snad i výšku... nedrobí se do střípků aspirací, poviností, vášní .... zkrátka se to v nich tak nepere. Možná je to hormonální záležitost.....nečekané a nevhodné lásky, tvrdošíjná touha ukázat se - být žádoucí, ukázat jim - být nejschopnější. Děti trpělivě čekají, až příjde jejich čas, pozorují, naslouchají, důvěřují a snaži se pochopit. Je-li dítě ve správných rukou, svobodné a milované, možná odpoví, když se zeptáme, jaký je veskutečnosti svět. Vysvětlíme mu, že je to složitější. Starý moudrý člověk nepoví, vrací se do zahrady Eden kde je klid a mír podobný smějícímu se Budhovi z čínských skal. Už se dotýká věčnosti, zatím co malé dítě její náruč ještě docela neopustilo. Nebuďte netrpěliví, naslouchejte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama