Vymezený čas

30. prosince 2014 v 11:56 | S P
Bylo to tak v roce 1976 když jsme si s Aťou užívaly veselou noc v Karlovarských barech. Nejspíš po nějaké premiéře, však název a téma toho kusu si už nevybavím. U kulatého stolku, opřen o hůl, seděl pan režisér Svatoslav Papež (jeho rodiče zřejmě měli smysl pro humor) a pravil:,,...myslel jsem, že se před ní dá utéct, pak jsem pochopil, že čeká, že ten, kdo se pohybuje, jsem já....". Také chápu smrt jako jediný pevný záchytný bod v chaosu světa, jenž je nekonečný. V úsečce té nekonečnosti, mezi narozením a smrtí, je můj prostor. Co bylo před a co bude po té, nikdo neví. Možná opravdu na tom záleží, jak naložíme s časem nám vyměřeným. A možná ne. Utéct ale není kam a čas nabízí a odnímá příležitosti ..... k zázrakům, k nemožnému, k neopakovatelnému, jedinečnému..... stačí přestat se bát a nechat si na životě záležet. Abychom nemuseli utíkat před smrtí. Abychom nemuseli utíkat do náruče smrti.


A taková jsem byla v těch časech, co už jsou dávno pryč...........
A tohle byla Magdalena Grambová, zakladatelka evropského krajkářství ve Vamberku...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 30. prosince 2014 v 19:23 | Reagovat

UF, s Vamberkem se mi bohužel pojí hotel Krajka, kde jsem zažila ta nejhorší jídla ... Nikdy mi vajíčka nesmrdela rybinou. Vědět, ze tam byl Polreich, vůbec bych tam dovolenou neobjednavala :-(  jídlo mne máflem přivedlo za paní Grambovou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama