Červen 2015

Kapka v moři

11. června 2015 v 11:16 | S P

Někdy se mi zdá, že se topím, nemám dost vzduchu a prostoru k přežití, že se neorientuji v chaosu, jenž mě obkolopuje. Zvednu oči k hlubině nekonečné modře nebo k ohlušujícímu mlčení noční oblohy. Z mé domovské planety se náhle stane malý bod, plující v moři nepoznatelného jsoucna. Jsem zrníčko písku v poušti, kapka v moři, mravenec co spěchá za svou nezbytností, docela ztracený mezi jehličím. Jaký má význam bezvýznamnost mého bytí? Jsem přece tak jedinečná a neopakovatelná, jako byla má matka, jako je má sousedka, jako byli Janové, co vzpláli za svou pravdu. Když se zaměříš na detaily, ani dvě sněhové vločky nejsou stejné. Množství neopakovatelného se, s odstupem, jeví jako organisovaná hmota. Vesmír mého těla obydlený miniaturními organismy, kterým jsem domovem, kteří mi jsou stejným neznámem jako shluky vzdálených hvězd, vzbuzuje marnost nad otázkou po smyslu. Snad to všechno je jen důsledek jednou spuštěné příčiny a nic víc než dominový efekt. Možná všechno je jen iluze, kterou si komplikujeme nesmyslnou snahou po poznání, zatím co dotyk skutečné reality pocítíme jen v okamžicích kontemplace.
Všqk, příjde hezký den, okamžik štěstí a pluji v lehkosti bytí jak důvěřivé dítě. Svět je krásný, zvláštním způsobem i ve své krutosti. A nezbývá než žít. Dnes žiji už 61 let.