Schopnost lišit se?

8. října 2015 v 11:20 | SP
Alfred Stevens, La Parisienne Japonaise


Termínem ,,schopnost" se myslí, že člověk má, k věci, jisté nadání, které může, ale nemusí, rozvíjet podle potřeby. Naopak ,,neschopnost" je vnímaná spíše jako omezení, byť by šlo o neschopnost lhát a podvádět. Schopnosti se dává přednost, ,,všehoschopní" se dnes obvykle dobře prosadí.
Tedy, schopnost lišit se. Možná s tím má někdo problém, být jiný, než ostatní. Já ne. Nazvala bych to však spíše neschopností. Neschopností nelišit se. Jsou chvíle, kdy bych ráda byla takovou docela normální. Ale nejsem. Nikam docela nezapadnu a odevšad čouhám.
Kdysi, když se o Aspergeru ještě nemluvilo a lidí, jako já ......... no, nechme toho ....... řekl mi jeden moudrý psichiatr že budu mít život - když se to podaří- zajímavější a krásnější než je běžné, ale také těžší. Měl pravdu a dodnes na něj vzpomínám, protože moudrých psichiatrů je málo. Možná na to mělo vliv, že věděl, že brzy zemře a když se s tím lidé smíří, myslí trochu jinak.
Ale, kdo nemá těžký život ? A teď už to mám dobré. Na stará kolena jsme už, z perspektivy mladých, všichni, tak trocu, divní. Proto si staří mohou dělat co chtějí a nikdo se tomu nediví.
Když nám kdysi patřil svět, také jsme si anonymních dědků a bab moc nevšímali, ale všichni jsme znali ,,kloboukovou" - paní, co nevyšla bez pokrývky hlavy, a také ,,vodníka" - pána co chodil jen v zeleném. Zajímalo nás, co jsou zač a jaké je jejich tajemství.
Tak nevím, nebudu také příliš nápadná ve své nové, vyšívané jupičce, v pletené čepičce a v botách o dvě čísla větších, aby byly pohodlné ?
Nakonec, vlastně nejsem tak jiná. Snad jinak reaguji, jiné věci považuji za důležité a to se odráží v tom, jak se jevím svému okolí. Ale uvnitř, v tom základním, se zas tolik nelišíme. Je to jak se psy a kočkami. málokterý z tvorů toho druhu je tak pozoruhodný kočkopes, že by bylo obtížné ho někam zařadit. Psi štěkají, kočky mňoukají a poznáte, když vám důvěřují. Jestli nás mají rádi, nebo nás jen respektují, kdo ví ? Tak i lidé. Jsme smutní a nevíme proč. Nebo, natruc, veselí za každou cenu. Máme a nemáme se rádi. Takoví, či makoví, máme štěstí, či ne. Chceme příliš, nebo příliš málo. I toho největšího blbce, nejošklivější nánu, může někdo upřímně milovat a oni jeho. Chtít být jiný? Proč? Chtít být jako všichni? Proč? Jde o radost z ,,bytí" a víru, že to všechno má smysl ....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama