Prosinec 2015

Cesta

20. prosince 2015 v 19:28 | SP
Když ve svém konání, práci, vztazích, dosáhneme ideální podoby, tak, jak jsme si to představovali, jak jsme o tom snili, po čase, překvapeni, cítíme jakési zklamání a začneme se nudit. Toužíme po něčem novém, k čemu bychom se vztahovali, o čem bychom mohli snít, co by nás přitahovalo svým tajemstvím. Dokonalost je bod v prostoru, za kterým se vždycky zjeví už jen prázdnota a marnost, je bez pohybu, jako by z ní život vyprchal.
To, co nás nikdy nezklame, je cesta. Cesta touhy a poznání, která, jako by s dokonalostí kráčela bok po boku, aniž by na ni dosáhla a přdstavou o ní živena, nepřestává být živoucí.
Zdá se, že život je cestou, jež je sama sobě cílem. Tahle myšlenka je stará a mnoho moudrých ji už vyslovilo. Nejspíš právě zde spočívá smysl našeho bloudění v chaosu nekonečných krás a nebezpečných pastí našeho světa. Svět je ideální místo pro nekonečná dobrodružství naší duše .....

Naplnit svůj osud

7. prosince 2015 v 23:12 | SP
Nakolik se jaro nepodobá zimě a roční období se nepřehlédnutelně liší, nepodobá se dětství zralému věku a přes to, krajina i já jsme stále týmiž. Předpokládá se, že strom, jehož větve zdají se být v zimě bez života, na jaře znovu rozkvete a zazelená se listovím, já však vcházím do období zimy bez naděje na návrat. Ohlížím se nazpět a všechna ta dlouhá léta se scvrkla do nedlouhé řady okamžiků, jež bylo si lze zapamatovat. Odvážím se zeptat, kým jsem byla, před tím, než jsem vkročila do tohoto světa, abych se mohla ohlédnout bez lítosti a odpovědět si na otázku, kam kráčím. Dozajista znovu najdu cestu k sobě. Jsem ta, která jsem, ještě jsem tady. Má lidská existence ještě nevyčerpala všechny možnosti , být, poznávat, tvořit, milovat, tak, jak to dokážu jen já a žádná jiná na tomto světě .....

Ve stínu

5. prosince 2015 v 14:17 | SP MH
Co se skrývá za našimi sny, v hlubinách vědomí, skryto v tajných zahradách naší skutečné existence, kam vkročíme málokdy, vsazeni do svých těl. Milující, milováni, bloudíme světem bez odpovědi. Martin Heidegger - V běžném chápání je stín považován pouze za nedostatek světla, ne-li dokonce za jeho popření. Ve skutečnosti je však stín zjevným, ale neproniknutelným dokladem skryté záře. Podle tohoto pojetí stínu se s nepropočitatelným setkáváme jako s něčím, co se vymyká představě, ale co je přesto na jsoucnu zjevné a ohlašuje skryté bytí.
/Martin Heidegger,Věk obrazu světa, 13.dodatek