Stáří

24. února 2018 v 23:20 | SP
No jo, tak mám fousy. To mi prozřetelnost nadělila naschvál. Nejspíš pro to, že tenkrát, v tom slunečním jarním dni, u nás na ,,Zámečáku", když se mě paní středního věku, oblečená do lázeňské elegance, ptala na cestu, fascinovaně jsem hleděla na její zlehka ochmířenou bradu a uvažovala o tom, jak s něčím takovým může člověk žít. A teď to mám. U zrcadla v koupelně je to téměř k nepostřehnutí, ale když si zrcátko vezmu k oknu, je mi jasné, že už s tím nic nenadělám. V mém věku už nestojí za to to nějak řešit, jsem neviditelná a pokud si mě, konkrétně mého obličeje, někdo všimne, pak ho takový pohled zřejmě ani nepřekvapí. Tento nedostatek se hodí k pytlíkům pod očima, k vráskám na čele a povoleným konturám..... inu, stará baba.
Možná se někdy, ve slunečním dni, dám do parády a kriticky to zhodnotím před zrcadlem v předsíni. A pak, venku, zalita tím slunečním jasem, bezelstně a sebevědomě, zeptám se na cestu nějaké mladé holky, která se udiveně zahledí na mou bradu..... Ale, světe div se, neměnila bych. Čas si žádá své, dnes vím, co vím, všechno dobře dopadlo a kromě smrti, nemůže se mi už nic stát. Ve slunečním dni na tom, jak vypadám, vůbec nezáleží.......záleží mi na všech krásách světa ..... už nikam nespěchám, žiji ........
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 25. února 2018 v 10:49 | Reagovat

Lehce depresívní (pro mě, taky už hlídám bradu), ale takový život prostě je.
Navrhuji do výběru TT.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama