Vzpomínky, život......

16. března 2018 v 12:18 | SP
Už tu dávno nejsou. A přece, jako by tu stále byli, v mé hlavě, v mých snech. Máma, Zuzana, Marie, děda Josef s babičkou Cilkou, lidé bližší i vzdálenější, ti, které jsem potkávala každodennně, i ti, o kterých jsem jen věděla, že jsou a oni už nejsou. Ale přece, není snad energie jejich existence stejná jako ta moje? A na té stejné vlně pokračuje můj dialog s nimi, co by řekli, udělali a občas docela je vidím a jindy se mi zdají, skoro na dotek. Pravda, ve snu jako by i mé tělo bylo bez hmoty, všechno na distanc, i já jsem jen snem, dokud se zas nevzbudím a jen v mé hlavě jsou ty vzpomínky a úvahy, co by bylo, kdyby tu ještě byli. Jednou se také už neprobudím a zůstanu s nimi v té snové dimensi, kde se sice nedotýkáme, nemáme čím, zato jistě jsme spolu a o životě je nám vše jasné.Zbude to srozumění a fantastické možnosti existence jaké jsou jen ve snu. Doufám, i já uváznu svým dětem někde v podvědomí, vstoupím so jejich snů a dám dobrou radu a ukolébám jejich smutek. Bojím-li se nebýt, pak jenom kvůli nim. A pak také, kde najdou své útočiště ti, kteří už žijí jen v mých vzpomínkách? A tak věřím, že řetězec života je věčný, nic není docela zapomenuto, jen kontext se trochu vytrácí a nemáme-li vysvětlení k obrazům našeho snění, vždy znovu a každý sám si překládáme a luštíme tajnou abecedu lidského osudu.
Mámo, Zuzano, Marie, i vy všichni, které jsem nestačila potkat, vstupte do mých snů a dejte dobrou radu jak žít v tomto tekutém světě.
Jen v mé hlavě už je dávno zaniklý svět i s lidmi, co v něm žili. Procházím se ulicemi, co už nejsou jaké byly a vstupuji do dávno zbořených domů , navštěvuji lidi, kteří už tam dávno nebydlí ...... však nikoho nemohu vzít sebou na procházku. Jsem v tom sama. Ale, vlastně, docela ne, jsem tam s nimi........
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama