Květen 2018

Duše - krásná přadlena

27. května 2018 v 23:02 | SP
V hlubokých lesích potkal král krásnou přadlenu. Okouzlen, její krásou i jejími zázraky, vzal ji z jejího prodlévání v přírodním čase střídajících se ročních období a uvěznil ji ve svém hradu. Když odjížděl do války, dovedl ji do velké síně zaplněné konopím a nakázal ,,zlaté vlákno pilně přeď".... A tak sedí tu zavřená a přede, zatím co za okny plyne milované jaro, blažené léto, nostalgický podzim a chmurná zima. Nikdo nevidí, jak je krásná, jak je smutná mezi nekonečnými cívkami naskládaného díla a tím nespředeným, co ještě voní loukou a zemí ze které vyrostlo.Přadlena sní a to je její jediný skutečný život a svoboda. Sní o letu nad krajinou, svobodě ve větru a jarní bouři s blesky barvy jejího díla.Na okamžik se vrátila do tekutého bezčasí, kde vše je možné zároveň. Stárne krásná přadlena, nebo se nachází ve stále stejné smyčce opakování? Každá cívka má začátek a konec.Zlaté špulky se vrší a konopných vláken přeci ubývá, den po dni. Snění, náruč spánku a nové ráno, další léto, zima. Život je jen stín. Jsem-li ve snu či snění stromem, krajinou, vším, co mě obklopuje, jsem tím a nepřestanu tím být i poprobuzení. Cítím-li lásku ke všemu stvořenému, na okamžik, pak ta láska mě už neopouští. Pochopím-li, že má duše má svůj domov, vím, že mám se kam vrátit. A tak se mohu spolehnout že stárnout a scvrkávat se mezi ,,má dáti -dal" je zadání, jehož smysl pochopím, až se vrátím. A láska zůstane se mnou i ve zlaté přízi, která tu po mě zbude, je-li tento svět alespoň trochu skutečný.